Helenka

Tak jsem se dočkala.... Poprvé jsem se sama postavila v postýlce!!! Vlastně tu již byly určité příznaky že se to brzo stane. Pídila jsem se neúnavně všude možně a jakmile se naskytla příležitost a vyvýšený bod (knihovna, polštář, autosedačka, maminka....) tak jsem to zkoušela. No, ještě si stále nejsem moc jistá a nožičky jsou roztřesené... Proto taky maminka jako trenažér byla to nejlepší řešení. Ono to není jen tak se z lehu postavit. To pak nevyhnutelně následují drobné kolize jako pády, přišlápnutá dupačka a opět pády... Však jistě víte o čem mluvím. No, ale dneska ráno jsem byla opravdu dobře vyspinkaná a tak jsem si řekla, proč to nezkusit? Navíc se mnou byl táta (máma si ještě dávala šlofíka) a ten by mě jistojistě zachránil, kdyby mi vypověděly nožičky službu. Ale nebylo potřeba. Prostě jsem to zvládla!!! No musím se pochválit, jsem šikovná.... Blbé ale je, že v důsledku tohoto hrdinského činu mi rodiče posunuli matraci o patro níž a teď už nedosáhnu na své kamarády, kteří mi od miminka lítají nad hlavou a taky hrajou... Ale já brzo vyrostu a zase na ně došáhnu!!!