Helenka

Bylo hic k padnutí, ale rodiče nedali jinak, než že musíme už konečně vyzkoušet tu novou sedačku na kolo co mi před dvěma měsíci koupili. Vybrali pro začátek "pohodový" výlet na Březník. Výchozím bodem byla Modrava. Tak to se mi ještě líbilo, protože tam jsem dostala přesnídávku. Jenže pak mě posadili do cyklosedačky (což bych ještě snesla), ale ta přilba na hlavičku byla fakt moc! Doma si s ní sice hraju, ale proč ji mam mít takovou dobu na hlavě a ještě zapnutou pod bradičkou kde mě to fakt vadí... Potají jsem si ji snažila po celou cestu sundat,ale máma jela vedle mě a furt mě sledovala...Nepomohl ani křik, rodiče byli neoblomní a helma mi zůstala celou cestu. Jeli jsem kolem Roklanského potoka, který se mi líbil (jsem totiž takový malý vodní živel) a tak rodiče udělali přestávku a šli jsem se podívat až k břehu. Byla to hezká podívaná, ale mé snahy vrhnout se do vody byly hned v počátcích ukončeny, což považuji za malou prohru. Proč jsme se vlastně raději nekoupali, než se v takovém vedru vláčet na kole? Cestou jsme potkali dost lidí, šli pěšky i jeli na kole jako my. Po 7,5 km jsme dorazili na Březnickou hájenku, kde jsme si dali baštu. Byl tu hezký výhled a hodně lidí, taky děti. To se mi líbilo. Pak jsem zase nasedli a narazili přilbu a vyrazili zpátky.Já byla z toho boje s přilbou už tak vyčerpaná že jsem spala celou cestu až na Modravu. Tam jsem nahodili kola na auto a hurá domů.
Cyklovýlety asi ödložíme až na příští rok. Zatím se mi lépe jeví výlety pěšky. V kočárku je víc prostoru pro lumpárny a hlavně se i častěji projdu po vlastních.